Německé ministerstvo vnitra vytrvale obhajuje své kontroverzní a široce kritizované plány na omezení svobody projevů, cestování a ekonomické aktivity politických disidentů. Spolkový úřad na ochranu ústavy (BfV), což je německá zpravodajská služba, obětovala této agendě značný kus důvěry německé veřejnosti. Podle průzkumu veřejného mínění se většina Němců domnívá, že BfV je zneužíván k politickým účelům. Tento názor je výrazný napříč všemi stranami, samozřejmě s výjimkou Zelených, kteří se domnívají, že se Spolkovou republikou je vše v pořádku.
Šéf BfV Thomas Haldenwang se na stránkách Frankfurter Allgemeine pustil do obhajoby chování svého úřadu a svých plánů na formování „myšlenkových a řečových vzorců“ obyčejných lidí prostřednictvím úřední represe. Haldenwang vysvětluje, že „svoboda projevu není bianco šek pro nepřátele ústavy“.
V poslední době se tak v německém veřejném diskurzu opakovaně objevují titulky a články zpochybňující práci Spolkového úřadu na ochranu ústavy (BfV). Hovoří se o „názorové policii“, „jazykové policii“ a dokonce o „vládní bezpečnostní službě“. BfV na rozkaz vlády označuje nepohodlné politické názory jako extremistické, kdykoli se odchýlí od hlavního politického proudu nebo když se pustí do kritiky činnosti vlády či práce vládnoucích stran.
Teoreticky si v Německu můžete myslet a říkat, co chcete, pokud tím neporušujete zákon. V rámci legálního vyjadřování však existuje šedá zóna, kterou určuje Haldenwang a jeho pochopové na ministerstvu vnitra. Pokud do této šedé zóny vstoupíte, můžete si přivolat nevítanou pozornost politické policie, i když jste žádný zákon neporušili.
Řečeno méně přívětivě – na jedné straně jsou v Německu jasně definované nezákonné projevy a na druhé straně existují takové projevy, které „zatím“ nezákonné nejsou, ale stávající úřady použijí všechny administrativní nástroje, které mají k dispozici, aby vás od nich odradily.
BfV se od roku 2021 zaměřuje na politické disidenty, které považuje za viníky „delegitimizace“ státu, což je pojem, který si bere na mušku širokou škálu projevů a který připomíná již neexistující zákony NDR proti „hanobení státu“. Haldenwang zde tento pojem nenápadně rozšiřuje a vysvětluje, že případem pro BfV se můžete stát, pokud vaše „přípustná kritika“ překročí jakousi neviditelnou hranici a stane se „delegitimizací jednání státu“.
Srovnávání Spolkové republiky s NDR je příkladem delegitimizace státu; srovnávání chování BfV s chováním Stasi je pravděpodobně také příkladem delegitimizace státního jednání. Cílem je fakticky znemožnit kritiku německé vlády za její antidemokratickou a protiústavní politiku. Napadání německých „nominálně demokratických“ představitelů za antidemokratické chování se tak nově stává samotnou definicí „delegitimizace“ – a stáváte se tím předmětem zájmu německé tajné policie. Jako tomu bylo za komunistického režimu NDR.
