Pohádka o objektivnosti médií

Představme si, milé děti, hypotetickou situaci týkající se hypotetického politika, který se jmenuje, řekněme, Donald Trumf. Donald Trumf je prezidentem Spojených států amerických. A Donaldova rodina má trampoty. Jeho nezdárný dospělý syn Hunter dělá jeden průšvih za druhým. V jednom kuse fetuje. Za kokain a jiné drogy utrácí ročně desítky tisíc dolarů. Zfetovaný se pak natáčí na video a videa si pak ukládá do svého notebooku, který zapomene v jedné opravně.

Jenomže na těch videích není sám. Jsou tam s ním prostitutky. Hodně prostitutek. A na videích spolu dovádějí a berou přitom drogy. Za prostitutky také utrácí spoustu peněz. Opravdu spoustu peněz. A také za striptérky. S jednou má dokonce dítě. Ale protože už několik dětí má, tak se mu další nechce živit. A tak přesvědčuje tatínka prezidenta Trumfa a spřátelená média, že on otcem není. A soudí se. Soudí se i o to, aby jeho 4 letá dcera nemohla používat jeho příjmení.

Jenomže test DNA jasně prokáže, že lže. Jako už tolikrát předtím. Jeho otec, prezident, lže s ním. Dítě také ignoruje a distancuje se od něj. Když před Vánocemi rodina Trumfů ukáže fotku s punčochami, což je součást americké symboliky Vánoc, tak se ukáže, že na nechtěnou dcerku Huntera už nad krbem nezbylo místo. Zbylo místo na punčochu pro jejich psa, ale pro ni ne. Poněkud zvláštní pojetí symboliky Vánoc v podání Trumfovic prezidentské rodiny.

Hunter u soudu také kňučí, že nemá žádný majetek a nemůže tudíž platit požadované výživné na svou dceru. Ten stejný Hunter, který pro sebe a svého prezidentského fotříka zařizoval milionové provize v dolarech za zakázky na Ukrajině. A který další miliony dolarů kasíroval od Číňanů. A co teprve Hunterovo umělecké nadání. Své obrazy, o kterých kritici tvrdí, že jsou to mazanice, prodává za stovky tisíc dolarů.

Komu je prodává? To se nesmí vědět. Možná si je kupuje strýček z Číny Si Ťin-pching nebo další strýček, který se jmenuje Volodymyr a je z Ukrajiny. Tomu prezidentský fotřík s přezdívkou 10% posílá z peněz amerických daňových poplatníků štědré miliardové dárky, takže těch obligátních deset procent si cestičku na Kajmanské ostrovy nebo nějaký ten jiný daňový ráj určitě najdou.

Těžko říci, kolik podobných hodných strýčků Trumfovic rodina ještě má. Co je však zvláštní, americké „hlídací psy demokracie“ (tak se všichni novináři rádi pateticky titulují) to vůbec nezajímá. A přitom mají na zlatém podnose tolik sólokaprů a krásných titulků. „Odporná rodina Trumfů“, „Feťák Hunter se štítí vlastní dcery“, „Křivák Trumf se nezná k vlastní vnučce“, „Donald 10% Trumf patří za mříže“, „Trumfův syn točí porno s prostitutkami“ atd. atd.

Pokud jste, milé děti, dočetly až sem, tak už ty chytřejší z vás pochopily, že prezident není hypotetický, ale zcela reálný, a že se nejmenuje Donald Trumf, ale Joe Biden. Jméno hloupého syna, na kterého je tatík Joe tolik pyšný, však zůstává stejné – Hunter. Joe Biden je levičák, americký novinářský mainstream je také levicový (New York Times, The Washington Post, CNN, NBC, ABC, MSNBC), takže se těmto pošťěkávajícím čivavám demokracie do ničeho nechce. To kdyby se tak jednalo o Trumpa. Nebo o DeSantise, to by bylo křiku, to by bylo krásných titulků…

A že se o tom nepíše ani u nás? Opravdu si milé děti myslíte, že ty neomarxistické duté hlavy z České televize, Novy, Primy, iDNES, Deníku N nebo Novinek by si troufly napsat něco bez souhlasu svých páníčků? Inu, jste ještě děti.