Právnici jsou každé společnosti prospěšní asi jako nákaza virem eboly. Každý soudný jedinec by měl mít vůči právníkům vypěstovanou zdravou nedůvěru doplňovanou různou mírou nenávisti. Nikdo není schopen zasít semínka nesnášenlivosti mezi lidmi obratněji než tito tvůrci právních definic, kterým nerozumí ani oni sami. Stejně jako vši na hlavě dítěte inkluzivní školy lze i právníky považovat za parazity na těle každé společnosti, která dostatečně nedbá na svoji hygienu.
Pokud netoužíte po tom, aby vás stát prostřednictvím politiků-právníků v jednom kuse buzeroval desítkami tisíců zcela zbytečných zákonů, vyhlášek a nařízení, pak se důsledně vyhýbejte tomu, abyste do funkcí tyto lehkoživné budižkničemy volili. Jak praví lidové moudro: „Za každou velkou zlodějnou najdeš právníka“.
S díky odmítněte všechny možné i nemožné sliby, kterými vás absolventi plzeňských, brněnských, pražských nebo jiných práv budou zahrnovat. Pravděpodobně neexistuje horší kombinace vašeho zastupitele než politik s právnickým vzděláním. Ale moment. Jedna, daleko nebezpečnější varianta, se ještě nabízí. Jedná se o ty případy, kdy se o politickou funkci uchází právník, který je přesvědčen o tom, že je „macher“ a patří k (((vyvoleným))). V takovém případě platí: Držte si peněženky, jede se z kopce.
PS: A tuhle znáte?
Co znamená deset tisíc právníků na dně mořském?
Slibný začátek.
