Pokud věříte na hejkaly, bludičky a čestnému slovu Andreje Babiše, pak budete nepochybně věřit i na hojně zastoupenou společenskou skupinu jedinců, kteří o sobě tvrdí, že jsou „bývalými“ a dnes už napravenými komunisty, kteří po privatizačním puči v listopadu 1989 zázrakem objevili svá dávno ztracená svědomí, schovali si do šuplíků (co kdyby!) své rudé stranické knížky a stali se z nich příkladní demokraté. Svá nelidská osobní selhání si přece už odpracovali. Tu jako krtci v centrále NATO, tu jako diplomaté na zahraničních misích někde v rovníkové Africe.
Tito jedinci vždy vědí kudy běží zajíc. Zatímco dříve, jako staří marxisté, budovali dnes už přežitou „lidovou demokracii“, dnes stejně vroucně s vyhrnutými rukávy a budovatelskou písní na rtech vytvářejí progresivní „liberální demokracii“. Jsou to chameleoni naší nové pokrokové doby. Zatímco dříve jim stačila fádní rudá vlajka, dnes mávají vlajkami s barvou duhy. Zatímco dříve se oslovovali „soudruhu“ a „soudružko“, dnes používají mnoho různých pokrokových zájmen, kterým sice nerozumí, ale ostatní soudruzi marxisté tvrdí, že jsou cool. Jde o jedince, kteří o sobě tvrdí, že nejsou nijak extra nároční. Tu jim stačí bezvýznamné místečko předsedy Ústavního soudu, tu zase prezidentský stolec. Hlásí se do sněmovny, do senátu, do dozorčích rad i na ministerstva. Mají zkušenosti. Znají toho i onoho spolehlivého soudruha. Ví, jak správně vypsat výběrová řízení na míru, i jak si tajně založit konta na Kajmanských ostrovech. Vědí toho hodně a na vás si určitě také vedou nějakou tu složku.
První část: Koho nevolit? Nevolte právníky!
Druhá část: Koho nevolit? Nevolte lékaře!
Třetí část: Koho nevolit? Nevolte rychlokvašky!
Čtvrtá část: Koho nevolit? Nevolte novináře!
